Už je to hezkých pár měsíců co jsem se neozvala. Ne že bych neměla čas, ale spíše jsem tak trochu lajdák. No, co se dělo. Jsem teď dost doma sama. I když přijíždí občas kamarádi. Páníček pracuje někde v obchodě, tak není tolik času. Na procházky a na výlety však chodíme a jezdíme dál. A kde všude jsme byli ? Pálava, v Pavlově. Potkali jsme se tam i s jedním mým potomkem. Moc prima výlet. Také za dětmi z Klokánku v Hostivicích jsme byli a ve Stradonicích na keltském hradišti. Potkali jsme se i s uzdravenou Bellou a celou rodinou v Křenicích u Klatov a na Konopišti a x krát v Praze a za Luckym v Příbrami. To je také můj kluk, už dospělý. Zkrátka pestrý svět a moc fajn. Teď v sobotu jedeme na velkou mezinárodní výstavu psů do Prahy. Je to prý v Letňanech a bude tam i stánek té holky z Červené tlapky, co s ní páníček povídá. A na Vánoce o Štědrém dnu mám slíbený výlet zase do Stradonic. Tam je to moc fajn. Posledně jsem tam byla s se slečnou vlčákem Rose. Byla prima. Teď však nemůže. No, třeba se k nám někdo přidá. A vůbec, klidně se za mnou přijeďte podívat ke mně domů. Tady u nás je všude místa pro řádění dost a dost. A páníček určitě rád přivítá dobré lidi s hezkým vztahem k nám, pejskům. Tak zatím všechny zdravíme

JA&@R

Psala jsem o Belle. O mé zraněné holčičce. Byla moc a moc zraněná. Celá její rodina dělala co mohla, aby jí zase vrátila mezi zdravé pejsky. Když jsem slyšela, co všechno měla polámané, jen s velkou silou jsem věřila, že se to spraví. A světe div se. Spravilo !!! Ale popořadě.

Před asi 14 dny jsme jeli za Bellou do Strakonic. Tam leží a cvičí v nemocnici. Potkali jsme se tam s celou rodinou. A taky s Bellou, samozřejmě. A také s panem doktorem Vačkářem a se slečnou sestřičkou Kateřinou, co má Bellu na starost. Řeknu vám. Tolik péče jsem ani netušila že někde existuje. Sestřička x krát denně s Bellou cvičí, masíruje jí, taky jí nechává běhat v takové velké vaně. To by se mi taky líbilo… J taky s panem doktorem mluvil. Fakt prima člověk a evidentně tomu co dělá rozumí. Zkrátka celé prostředí vypadalo spíše jak mateřská školka než nemocnice. Jestli by se mi někdy něco stalo, určitě bych nechtěla jinam než sem. Ale to jsou řeči, já vím… Tedy. Je to pár týdnů zpátky. Bella tehdy sice už chodila, no, chodila. Tak nějak šmajdala, ale snažila se. A teď mi J ukazuje obrázky, nějakého běhajícího psa. Jsou staré pár dní. A ona to Bella. Ona zkrátka běhá. Věřili byste tomu ? Pan doktor Vačkář a jeho milá sestřička Kateřina jsou prostě kouzelníci, jinak si to neumím vysvětlit. Jo, Bella je silná po mě, ale takhle ? Opravdu běhá. Je vidět ještě že není jak laňka, to je jasný. Ale běhá a bude to jen lepší. Mrkněte do galerie na pár fotek. Videa mám taky, jen mi to nějak nejde nahrát. tak snad příště.

Tak díky všem, co jste mojí holce pomohli a těším se na další shledání.

Dnes dorazila Peggy z Brna i s páníčky. Prima návštěva. Peggy je takový malý ďáblík. Hubená, samá noha, ale prý dostává baštit co hrdlo ráčí. Hladem tedy netrpí a podle všeho se o ní starají lépe, než ten můj J o mne. Od včera jsem neviděla v misce nic než prázdno. A ten zbytek od oběda co mi dal, darmo mluvit… Tedy ještě k Peggy. Je fakt krásná. Ta světlá barva jí sluší. Je to ještě štěně, ale věřím, že poblázní zanedlouho půl psího Brna.

Ne každá zpráva je veselá: tak už to na světě chodí. Jsem teď moc smutná. Dozvěděla jsem se, že moje Lucinka, je jí čerstvě půl roku, měla moc těžký úraz. Odjela se skvělou rodinou na západ, do Křenic blízko Švihova. Jsou to čtyři měsíce. Dělala mi jen čest a radost. Krmili jí a starali se o ní jak o princeznu a taky to bylo znát. Rostla jak z vody a brzy dohnala a předehnala své sestřičky a bratříčky a byla z nich nejsilnější, i když byla na začátku nejmenší. Povahou se nezapřela. Je po mě. Řádila jak ďábel a celé Křenice jí byly malé. Od rána do večera trápila své pány svou nezkrotnou veselostí a divokými kousky. A pak přišel ten osudový den. Uhlídat hejno vrabců ? To je nic. Jedno štěně je horší.. Zkrátka Bella se zamotala pod kolo auta. Stokrát jsem jí říkala POZOR! Mně se stalo totiž to samé, když jsem byla malá. Jenže já měla obrovské štěstí a auto mi přejelo jen nohu, která se pod kolem zabořila do krtiny. Tak byla noha jen pochroumaná. Lucinka dopadla hůř. Jen zem na dvoře a kolo a mezi tím Lucky záda. Strašná představa. Prasknul jeden obratel, druhý… Luci moc plakala, tomu rozumím. Ale její rodina neváhala ani vteřinu a jeli hned k doktorům. Výsledek = obratle polámané, ale mícha zůstala celá. Tedy možnost záchrany zdravého života vysoká. Rozhodnutí rodiny o dalším bylo rychlé a jasné. Pokud má naše Bella šanci na dobrý život, my jí neopustíme v těžké chvilce protože jsme rodina a Bella se stala plnoprávnou její členkou. A že nebude dovolená u moře a nový i-phone a bůhví co všechno ? Koho to zajímá.. A pak už to šlo rázně. Vyšetření, operace, hospitalizace s dlouhodobou rehabilitací. Operace proběhla u výborného pana doktora Vačkáře ve Strakonicích. Proběhla úspěšně. A tady také teď Lucinka leží a zotavuje se. Jasně, zatím šmajdá, hlavně na levou zadní. Nicméně cvičí, bojuje, žere a začíná prý i lumpačit. To je jí podobné. U pana Vačkáře se o ní starají jako by byla dcerou prezidenta. Vodoléčby, masáže, cvičení a já nevím co ještě. Jo, bude to asi trochu trvat, ale Bella to dá. Já říkám pořád jednou Bella, pak zase Lucka. Omlouvám se, furt se mi to plete…

No a jelikož jsou od nás Strakonice sice kus cesty, ale ne zase tak velký, pojedeme se za Bellou Lucií podívat. Už v úterý 23/4 odpoledne. Moc se těšíme, že tam snad potkáme i celou rodinu, abychom jí mohli poděkovat. Moc se na Lucinku těším, ale to víte, stejně jí řeknu „…. ty popleto, neříkala jsem ti stokrát, abys dala pozor na kola u auta“. Ale to víte že ne ve zlém, jen jako máma co miluje své děti.

Tak už teď se těšíme J&R

Velikonoce. Krásné počasí jak v létě. Co jiného, než vyrazit na výlet. Tak jedeme. Nejprve do Vožice na oběd a pak busem do Benešova na vlak. Jezdíme totiž vždy a všude veřejnou dopravou. Prý v rámci výcviku, říká J. Ale čert ví jak to je. Jestli si taky J nechce dát v klidu pivko. Jet autem, tak by to nešlo.. A už jsme v Praze. Sluníčko svítí jak o život. Nejdříve jdeme na Václavák na buřta. Pak na Staromák k těm divným hodinám jak tam chodí takový ty figurky. A hlavně do Pařížské ulice. Tady jsou moc pěkné obchody. Jsem přeci jen ženská o dokážu to posoudit a ne jako J, který spíše okukoval auta. Pro mě jsou to všechno stejné plechovky. Ale na Staromáku dělají to nejlepší pečené masíčko. Já se oblizovala už ve frontě na něj, až to mlaskalo. Prý jsem si měla pořídit blatníky a bryndák. Takový kecy… Fakt se někdy nedáte poslouchat, lidi… Pak focení na Palachově náměstí. Tady jsme byli na Silvestra pokládat svíčku. A pak už konečně za kámošema do Riegrových sadů. Potkala jsem jich tu spoustu. J popíjel na zahrádce, na trávě, kde se dalo, povídal si s holkama a já mezi tím lítala. Fakt suprr ! Tady se totiž nemusí chodit na vodítku. Tedy musí, ale nikdo to moc neřeší. A když blbnu moc, J na mne houkne a to už vím, že se mám vyklidnit. Tak tady proběhlo celé odpoledne až do večera. A pak už rychlíkem přes Olbramovice do Mezna a pak 5 km pěšky domů. Byla pomalu půlnoc když jsem spadla a usnula jak špalek…

Tak už teď se těším na další !

J&R

Byla jsem moc nemocná. Opravdu moc. Prý na umření říkal pan doktor. Vlastně to všechno začalo operací. Minule jsem psala, že jsme se doma dohodli, že už nebudu mít štěňata. Bylo jich celkem od prvního vrhu 23, to už je snad dost, ne ? Tak tedy že už žádná. To se pak jde na celkem jednoduchou operaci, kdy pan doktor v bříšku něco porovná a pak už se může Busty snažit jak chce, žádná štěňata nevyrobím. No a protože se při operaci trochu - pod narkózou - řeže, měla jsem ranku na břiše. A asi tudy se mi dostala do těla infekce.. Nebudu raději vyprávět jaké to bylo. Teď už jsem zdravá jak rybička a následky žádné nemám. No a při rehabilitaci byla spousta času. Tak jsme s J (to je páníček, budu psát J, ať to furt nemusím vypisovat) dávali dohromady fotky s dětmi a dětských akcí, co nám zbyly po ztrátě PC a mobilu. Obě věci nám ukradli zloději. Syčáci zatracený. Děti mám nejraději. Jsou takový, jak bych to řekla, čistý. Na nic si nehrajou jako dospěláci, které si musím hlídat. A děti to určitě poznají, že je mám ráda také. Ráda chodím na dětské dny, nebo když mají u sousedů narozky, nebo jen tak, když mě maluje Verunka a jiní malí malíři. To pak sedím modelem jako přibitá ani se nehnu. A posledně se po mě válelo snad sedm děcek. Všechny jsem zvládla, protože ty caparty prostě miluju. Už teď se těším na další akce. Snad, říkal J, budou už brzy !

Zdravíme J&R

Je leden. A nám s taťkou nezbývá, než vyhlížet kam a zda se ta naše štěňátka mají dobře. Všechna už jsou u nových rodina a co víme, dělají jen radost. A kde všude jsou ? Tak pejsek Lucky odešel k jedněm moc hezkým slečnám do Příbrami. Budí tam náležité pozdvižení, jak je u našich dětiček zvykem. Stejně tak holčička Peggi. Ta šla do Brna. Byla ze všech nejsvětlejší a s tím jedním modrým a druhým černým okem je ne brněnských psích kopcích skutečné unikátní. Však si také rodina pozornosti užívá. Hermelínka dostala nové jméno - Winni. Moc hezké a teď je v Maršovicích, blízko Sedlčan. Širína, kterou jsme si původně chtěli nechat má také nové jméno - Bella a je v Plzni u moc hodných lidí. A naše nejmenší Lucinka je kousek od Švihova a s novou kámoškou má asi největší výběh co znám. Ještě větší než mám já a to je co říci. A pak ještě holka s flíčkem na čumáčku v Boleslavi a poslední kluk se zabydlel v Prostějově u moc milého mladého páru. Tak. Jak říkám, všechna štěňata pryč. Byla to fuška. To vám povím. Však to byla, jak jsem mluvila s páníčkem, poslední štěňata. Busty, můj milý manžílek, sice hubuje, ale jeho práce ohledně štěňat je krátká. Věřím že zábavná, ano….. Nicméně všechno pak oddřu já, tak ať mlčí, lupen jeden…

P.S. Dala bych tam více fotek, ale přišli jsme o ně i s PC a telefonem …

Je to pár dní, co jsme se jeli podívat za dětmi do Řemíčova - malé vsi blízko Mladé Vožice. Řeknu vám, takovou kupu dětí už jsem dlouho neviděla. A jak byly hodné na moje štěňata ! Jen škoda, že nebylo moc hezké počasí. Foukalo, pršelo a sluníčko nikde. Nevadí. Příště určitě bude.

Zdravíme J&R

Tak je to tady ! Moje třetí štěňátka. Všechna zdravá a já taky. I když… Bylo to opravdu náročné. Nějak jsem dostala týden před porodem kašel a něco mi spadlo do oka. Ale pan doktor všechno spravil včas a tak bylo vše jak má být, tedy až na páníčka, ten zase vymýšlel… Ale o všem povím v sekci 2023 - Třetí štěňata.

Zdraví Roxana @ dětičky