Ne každá zpráva je veselá: tak už to na světě chodí. Jsem teď moc smutná. Dozvěděla jsem se, že moje Lucinka, je jí čerstvě půl roku, měla moc těžký úraz. Odjela se skvělou rodinou na západ, do Křenic blízko Švihova. Jsou to čtyři měsíce. Dělala mi jen čest a radost. Krmili jí a starali se o ní jak o princeznu a taky to bylo znát. Rostla jak z vody a brzy dohnala a předehnala své sestřičky a bratříčky a byla z nich nejsilnější, i když byla na začátku nejmenší. Povahou se nezapřela. Je po mě. Řádila jak ďábel a celé Křenice jí byly malé. Od rána do večera trápila své pány svou nezkrotnou veselostí a divokými kousky. A pak přišel ten osudový den. Uhlídat hejno vrabců ? To je nic. Jedno štěně je horší.. Zkrátka Bella se zamotala pod kolo auta. Stokrát jsem jí říkala POZOR! Mně se stalo totiž to samé, když jsem byla malá. Jenže já měla obrovské štěstí a auto mi přejelo jen nohu, která se pod kolem zabořila do krtiny. Tak byla noha jen pochroumaná. Lucinka dopadla hůř. Jen zem na dvoře a kolo a mezi tím Lucky záda. Strašná představa. Prasknul jeden obratel, druhý… Luci moc plakala, tomu rozumím. Ale její rodina neváhala ani vteřinu a jeli hned k doktorům. Výsledek = obratle polámané, ale mícha zůstala celá. Tedy možnost záchrany zdravého života vysoká. Rozhodnutí rodiny o dalším bylo rychlé a jasné. Pokud má naše Bella šanci na dobrý život, my jí neopustíme v těžké chvilce protože jsme rodina a Bella se stala plnoprávnou její členkou. A že nebude dovolená u moře a nový i-phone a bůhví co všechno ? Koho to zajímá.. A pak už to šlo rázně. Vyšetření, operace, hospitalizace s dlouhodobou rehabilitací. Operace proběhla u výborného pana doktora Vačkáře ve Strakonicích. Proběhla úspěšně. A tady také teď Lucinka leží a zotavuje se. Jasně, zatím šmajdá, hlavně na levou zadní. Nicméně cvičí, bojuje, žere a začíná prý i lumpačit. To je jí podobné. U pana Vačkáře se o ní starají jako by byla dcerou prezidenta. Vodoléčby, masáže, cvičení a já nevím co ještě. Jo, bude to asi trochu trvat, ale Bella to dá. Já říkám pořád jednou Bella, pak zase Lucka. Omlouvám se, furt se mi to plete…

No a jelikož jsou od nás Strakonice sice kus cesty, ale ne zase tak velký, pojedeme se za Bellou Lucií podívat. Už v úterý 23/4 odpoledne. Moc se těšíme, že tam snad potkáme i celou rodinu, abychom jí mohli poděkovat. Moc se na Lucinku těším, ale to víte, stejně jí řeknu „…. ty popleto, neříkala jsem ti stokrát, abys dala pozor na kola u auta“. Ale to víte že ne ve zlém, jen jako máma co miluje své děti.

Tak už teď se těšíme J&R