Moje první děti

Tak skoro na den před rokem jsem se stala poprvé mámou. Přišlo to jako blesk. Na jaře jsem slavila své první narozeniny a na podzim už jsem byla máma. Šlo to strašně rychle. Někdy koncem července mi začalo být nějak divně. Furt jsem byla nervózní, hrabala díry nevím proč, tahala páníčka boty a schovávala je, chvilku mi bylo horko, pak zase zima… Pak, kde se vzali, tu se vzali, začali sem běhat úplně cizí psi. Jeden malý, druhý velký, třetí rezavý, a čtvrtý, já nevím, takový divný… A furt mi čuchali k zadku. Kousala jsem je, páníček házel klacky a řval. Mezi těmi všemi však byl jeden, opravdu fešák. Také mého plemene, jen si jeho rodina prošla asi více zeměmi, než moje. Ale o to byl zdatnější. Basty se jmenuje. A jaký bojovník ! Sedřel kůži z těch zbylých moulů a dobyl si první místo. Jenže tu byla zeď. Můj a jeho pán. Ne a ne nás nechat o samotě. Přitom jsem cítila že bych moc chtěla. Ale to ne. Jak jsem byla smutná, když si mého milého odváděli na řetězu. A jak zase veselá, když se utrhl a v noci zase přišel. Jenže já byla zavřená doma. A tak to šlo stála dokola, až … No, oklamejte přírodu a ženskou zvlášť.. Stačilo 20 ? 30 ? vteřin. Chvilka nepozornosti mého pána a brutální síla mého Bastyho, který proboural v mžiku plot. Ty dvě věci se osudově sečetly a vše ostatní bylo už dílem okamžiku. Nemusím mluvit dál. Za pár týdnů na to, 19/9/21 v šest ráno jsem porodila 8 krásných dětiček. 7 holek, 1 kluka. Vše šlo jak na drátku. Páníček spal a vzbudilo ho až kňučení. Rodila jsem v boudě, sice jsem měla připravené lůžko ve stodole. Pro tu chvíli mi však bylo dobře v boudě. A dál ? Radosti starosti, zmatky a spousta jiných lidí. Ani jsem netušila, že je tolik lidí vůbec na světě. Pod dozorem páníčka si furt prohlíželi moje štěňata, chodila sem spousta dětí i dospělých a stále jen hra a blbnutí. Někdy, to je také třeba, jsem musela ta neposedná štěňata trochu zkrotit, dostala svůj díl a že u toho bylo křiku. No a najednou bylo o jednoho méně, pak druhá holka byla pryč a třetí…. Páníček byl v klidu, tedy se nic nedělo. A pak už mi zůstala jen očko a malinká. Zvlášť malinkou jsem měla ráda. No, obě si našly svou cestu do světa a mají se dobře u svých nových pánů. A všem je teď moc dobře, jak ještě budu vyprávět.