O mě

Jak to všechno začalo..

Narodila jsem se v Malovicích, to je ta obec na kopci, odkud každý v neděli vidí do kostela v blízkém městečku, kde přednáší farář to, co se od něj očekává. Bylo předjaří. 26. března roku 2020.

Kdo jsou moji rodiče ?

Moje máma byla černá jak bota, hubená a taková, no, řekla bych důstojná a staromódní. Černá Labradorka. Její pán jí přivezl z Mladé Vožice a prý také měla rodiče stejného plemene. V každém případě celý život žila v dobré rodině a dala světu spoustu krásných štěňat. Dnes už si užívá důchodu. Já po ní podědila povahu a lásku k dětem. Barvu určitě ne. Tu mám po tátovi.

Táta, co vím, byl, vlastně pořád je, divoch. Prostě chlap. Urval řetěz, zboural vrata a běžel. Pak zboural druhá vrata v Malovicích u mámy a … výsledkem jsem já, Roxana a mých tehdejších 8 bratříčků a sestřiček. Můj táta, to je kapitola sama pro sebe. Fakt. Už je také v letech, mohl by dát pokoj, ale to on ne … Bourat ploty umí stále dobře. A všechny holky v okolí ho moc dobře znají. Jeho rodina je ta nejmilejší. Máma s tátou a pár krásných lidských mláďat. Víte, šla jsem okolo a viděla tu šťastnou rodinku a hned bych tam zaběhla pozdravit taťku, jen nebylo moc času. Taky je to Labrador. Jak vidíte na fotce je to kus krásného psa. Tady jsem za ním byla, když jsem byla ještě úplně malinká.

Uplynulo pár týdnů od tátova výletu k mámě. A páníček mé mámy, dobrý pan Trefil, dal vědět všem lidem okolo, že má plný chlívek štěňat. Dá je však jen do ruky dobrých lidí. Je jich tu okolo dost a dost. Tak se i můj páníček dozvěděl, že se motám mámě u cecíku. Pak přijel, přivezla ho kámoška. Bylo nás v tu chvilku „volných“ asi pět. Vlastně nevím proč sáhl po mě, možná protože jsem k němu běžela, ani nevím proč, fakt si to nepamatuji. Zkrátka jsme se našli. Moje budoucí adresa tím byla daná. Pak páníček za pár dní přijel, nějak něco blekotali s panem Trefilem, šustili zelenými papírky, a pak už jsem jela černým bourákem za milion, prý, do Petrovic. No a tak jsem teď tady, v krásných Petrovicích. S páníčkem, který sice opravdu není dokonalý, ale má mě určitě rád, s kamarády, sousedy, kočkou Karlem, třemi slepicemi (byly čtyři, ale jedna mi nějak uvízla v hubě).

To jsem tedy já a moje rodina. A tady asi chápu, proč mám tak ráda malé děti. Oba rodiče byli od malička v rodinách s malými dětmi a tak mně asi lásku k nim nějak předali. Naši mi dali i pár fotek, jejich a taky mých, když jsem byla malinká, tak se s vámi o ně ráda podělím. Kvalita není vysoká, však už je to dávno …