Všechno jsme zvládli. Páníček byl se mou celou dobu a snažil se pomáhat. Jako bych to potřebovala … No nechala jsem mu tu radost. Však moc nepřekážel. A pak už začala dřina. Lízání těch uzlíčků a kojení a lízání a kojení a pořád dokola. Páníček běhal pro vodu a jídlo, občas jsme vyběhli ven, jen kousek, to dá rozum. Přišel se podívat taky taťka štěňat. Tomu jsem vysvětlila hned, že na něj teď nemám čas, ať jde po svých.

Tak a teď už je pátek. Třetí den. Celé se to uklidnilo. Užívám si nové bydlení, teploučký pelech a páníčkovi pozornosti. Stále mám plnou misku samých dobrot a chodíme 5× denně ven, jen na chviličku, za dům, abych se no, víte co… Pak hned zase běžím k těm capartům. No mrkněte na ně, nejsou jak z pohádky ? A když už vím, jaký to budou kabrňáci až dorostou ! Tak teď se musí postarat páníček, aby měli stejně dobré rodiny, jako ti moji první.

Vaše Roxana & mých nových 8 štěňátek